Zeman, Duka a ne-svatá aliance

Studijní text

Poznámka redakce: Text necháváme bez jakéhokoliv komentáře, i když by si zasloužil silnou kritiku.

Kdo si stále pamatuje na den před sedmdesáti lety? Datum prakticky není v žádné učebnici dějepisu: Dne 25. ledna 1946, ve14 hodin, přibyl do pohraniční stanice bavorského Furth im Wald transport Českých drah s 1205 sudetskými Němci. Přicházeli z Českých Budějovic jako první z "organizovaného vyhnání". První poválečný zločin v česko-moravsko-slezské oblasti se blížil k svému vrcholu. Do dnešního dne tento zločin podle dekretů prezidenta Edvarda Beneše, které poskytly základ pro zbavení práv a vyhnání původních německých občanů (sudetských Němců), zatěžuje česko-německé vztahy. Dočasně se objevivší naděje, že dekrety zaniknou po sametové revoluci v zákoutí historie, byla zavádějící. Zůstalo podráždění. Nejen mezi sudetskými Němci a Čechy.

Nejnovější příklad: spor spuštěný Lazio Köverem, předsedou maďarského parlamentu. Budapešťští politici si opravdu měli dovolit upozornit na trvající existenci dekretů. Česká republika a Slovensko by nemělo být členem Evropské unie, pokud bude zákon, který je založen na principu kolektivní viny, součástí právního řádu obou zemí, byl citován Köver v Praze v deníku "Právo". Vážnost problému cítil český ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, sociální demokrat. Pozval okamžitě maďarského velvyslance. Diplomat musel vydat ujištění, že tyto výroky předsedy parlamentu neodráží postoj vlády v Budapešti. Zaorálek opět vyjádřil oficiální postoj, že Benešovy dekrety jsou nedílnou součástí českého právního řádu, ale se zaniklým účinkem. Politickou zručností se Praha snaží klamat své kritiky po celá léta. V judikatuře dekrety velmi pravděpodobně hráli roli. Ale proč  musí zůstávat pevně ukotveny v právním systému? To také Karel Schwarzenberg, velmi chválený špičkový bývalý ministr zahraničí z reformní strany TOP 09, dosud věrohodně nevysvětlil. "Slyšeli jsme před 15 lety právě takovéto požadavky (jako z Maďarska) z Mnichova a částečně také z Vídně. V té době německá vláda a kancléř Schüssel tyto argumenty odmítl a řekl, že je důležité, aby Česká republika a Slovenská republika byly členy EU. Ale je třeba děkovat za to, že to Schwarzenberg dal do protokolu. To musí také pochopit maďarský premiér Viktor Orbán, pokud chce udržet a rozvíjet spolupráci v takzvané Visegrádské skupině (Polsko, Maďarsko, Slovensko a Česká republika). Takže stačí se podívat na politiku na Vltavě: když je třeba trochu pragmatická, ale jinak se ani nehne z pevné doktrinální linky. Vzhledem k tomu kníže neudělal žádnou velkou výjimku.

Dnes je zřejmě v Čechách církevní čas, na rozdíl od zbytku Evropy. O prezidentu Miloši Zemanovi není známo, že by se hodně staral o církev nebo přikázání křesťanské charity. S jeho hrubými slovy, a to i při slavnostních příležitostech, se chová jako nedospělý chlapec. Jeho trvalé útoky proti sudetským Němcům jej staví do pozice nespoutaného šovinisty. O to víc překvapují přátelská gesta pražského arcibiskupa kardinála Dominika Duky k hulvátskému pánu na hradě. Duka pořádal soukromou mši pro hlavu státu a "české vlasti" - první bohoslužbu tohoto druhu, od vzniku československého státu v roce 1920, kdy jeho zakladatel Tomáš G. Masaryk obsadil své venkovské sídlo v Lánech, jak s překvapením zaregistrovala německá Katholische Nachrichten-Agentur (KNA) . Kardinál uskutečnil speciální výlet do Lán, a to krátce po nové Zeman-tirádě. Tentokrát nebyli terčem prezidenta vyhnaní bývalí krajané, jeho výbuch směřoval proti uprchlíkům z Blízkého východu.

Aby nevznikl špatný dojem: Existují dobré důvody být ostražitý k nekontrolovanému masovému přistěhovalectví do Evropy; k údajnému pronásledování v jejich domovských zemích. Mluví se také o "některých plánech a programech džihádistů" (kardinál Duka). Zeman se nevyhýbá teorii spiknutí, mluví o "organizované invazi". Je tedy třeba pečlivě prozkoumat, "kdo vlastně potřebuje pomoc a je ohrožen na životě, nebo kdo plní speciální politickou misi ... nelze přijmout jediného uprchlíka bez tohoto procesu ověřování, které má stát zajistit" (Duka). Člověk se musí snažit čelit výzvě "uprchlické krize", v souladu s platnými právními předpisy. Odsoudit přestupky jak to Miloš Zeman udělal, je právo prezidenta. Musíme mu za to být i vděčni. Ale i tady, tóny dělají hudbu. Poslouchejte rétoriku prezidenta. "Tohle je naše země, a tato země nemůže a nebude pro každého." Samozřejmě, že je třeba zvážit ekonomické možnosti. Ale se vší úctou, jako člen Evropské unie, který z členství do značné míry těží, nemůže Česká republika uniknout tomuto společnému úkolu. A odkaz na "naši zemi" zní jako velmi nacionalistická pasáž Masaryka a jeho žáka Beneše. Oba založili po první světové války za, až do současnosti, sporných okolností, Československo, údajně "národní stát". A ochrana druhých není dodnes charakteristickým rysem české politiky.

Ale pojďme se držet podivného dua Zeman - Duka. Kardinál, který je se svou skepsi vůči uprchlíkům a přistěhovalcům na stejné vlnové délce s prezidentem, využil příležitosti pro "soukromou mši" pro Zemana, k rozhovoru o sporných otázkách církevních restitucí. To nezabránilo kritikům církevní politiky obvinit Duku za "přílišné angažování v politice". Symbolický akt mše pro Zemana je obtížné interpretovat jinak, než jako podporu politického chování prezidenta. "Stydím se za svého kardinála", řekl literární historik Martin C. Putna v televizním rozhovoru. Vážně, kdo by s ním nesouhlasím? Putna není jediný, komu jsou proti mysli úzké kontakty mezi kardinálem arcibiskupem a Milošem Zemanem. Na internetu koluje srovnání s Ruskem. Varování před "putinizací České republiky s požehnáním církve". Etablování "nesvaté aliance"? To se může zdát zpočátku silně přehnané. Nicméně by se nemělo ignorovat, že skepse k vedení katolické církve v České republice, ve kterou skládal sudetoněmecký landsmanšaft své naděje, roste. Nebyla to jeho věc, kritizovat svého předchůdce na veřejnosti, řekl dřívější arcibiskup, kardinál Vlk. "V tomto případě však bylo jasně cítit, jak vážná jsou tato slova," uvádí se v informaci KNA. To mluví za vše.

Gernot Facius, Sudetenpost, 14.1.2015, str.2

Pro České národní listy volně přeložil P. Rejf